Máte také rádi šperky? Já nakupuji v handmade obchodě Simira

Srpen 2012

O nitích

8. srpna 2012 v 16:34 | http://gianelle.beadforum.cz/clanky/siti_teorie.php
Určitě již nějak instinktivně saháte po vlasci, na který jste zvyklí navlékat obyčejné jednořadé návleky. Vlasec ale nechme rybářům ;) Dá se sice použít, ale zrovna ideální materiál na šití z korálků to není. Silnější vlasec (0,3 mm) je na šité šperky přímo nevhodný - je prostě příliš tvrdý a nevejde se do jehly. Tenší vlasec (0,15 mm ) je již o poznání tvárnější, snadno se navléká do jehly a pokud jej zrovna máte po ruce, šít na něm můžete. Pokud to ale se šitím myslíte vážně, podíváme se na některé typy nití, které jsou stvořeny přímo pro korálkování ;)
Ano, nití. Nepředstavujte si ale nit na látání ponožek nebo vyšívací hedvábí. Nitě na korálky jsou pevnější než klasické nitě na textil, možná se vám budou zdát i jemnější a obvykle jsou ploché. Dají se koupit v různých sílách i barevných variantách.
Na českém trhu se jako první objevila nit Nymo a já ji vřele doporučuju každému vážnému zájemci o šití. Je plochá a pevná (přetrhnout ji v ruce je obvykle problém), dá se koupit v několika barvách a průměrech. V současné době tuto nit či nějakou její alternativu prodávají v téměř všech obchodech, které to s korálky myslí aspoň trochu vážně.
nahled_technikyCo se "šířek" Nyma týče, obvykle se značí písmeny, která najdete i vyražená na originálních špulkách. Nejsilnější Nymo, které se u nás dá v současné době sehnat, je značeno písmenem F, u které se uvádí "průměr" 0,4 mm, nejtenší je naopak niť značená "00", u které se udává těžko uvěřitelný rozměr 0,05 mm. Mezi tím stojí další tři velikosti, a to 0 (0,1 mm), B (0,2 mm) a D (0,3 mm). S nití velikosti F jsem ještě nešila, menší velikosti mám zhruba ozkoušené a nejlíp se mi osvědčily velikosti B a D. Velikosti 0 a 00 se při hrubším zacházení již celkem snadno trhají, volte tedy raději silnější nitě.
Podobné vlastnosti jako Nymo má i nit S-lon, která se teprve nedávno objevila na našem trhu. Dá se pořídit ve dvou průměrech - AA (něco jako Nymo B) a D (silnější než Nymo D) a ve velmi široké barevné paletě (barvy jsou sytější než u Nyma a spoustu odstínů Nymo ani nenabízí). I přesto, že je na první pohled více voskovaný než Nymo se ale snáze třepí (například pokud hodně páráte nebo nit jinak namáháte) - zejména pokud začínáte, raději si vezměte Nymo, abyste se ještě k vlastnímu zápolení s šitím nemuseli zabývat roztřepenou nití.
Podobné vlastnosti mají i nitě Silamide, K.O., SoNo nebo One-G
Pokud vás Nymo z nějakého důvodu neláká, zkuste monofilovou niť. Vypadá jako hodně tenký vlasec, je průhledná, podstatně levnější než Nymo a také lépe k dostání (měli by ji mít v každé lépe zásobené galanterii a i v menších korálkových obchodech), ale má několik nevýhod. Jednu z nich na kurzech předvádím následovně - odmotám si půl metru monofilky, chytnu do obou rukou a lehce škubnu. Celkem snadno se trhá a při šití se cuckuje a šmodrchá. Nejlepší zkušenosti mám s monofilkou prodávanou na velké plastové špulce.
Nemáte-li ani jedno, můžete přece jen sáhnout po vlasci. Můžete si buďto koupit vlasec o síle přibližně 0,10 - 0,15 mm a šít s jehlou a nebo zkuste vlasec o síle 0,25 - 0,30 a šijte bez jehly (Šití bez jehly je vhodné jen pro některé techniky a tak jako tak to bude strašná drbačka a doporučila bych to asi jenom někomu, koho vážně nemám ráda. Jedna z mála technik, která jde celkem úspěšně šít bez jehly, je síťový steh.).
Fajnšmekři si mohou ale místo vlasce v rybářských potřebách koupit splétanou šňůru Fireline. Šije se s tím podobně jako s monofilovou nití, ale ten test se škubáním si odpusťte, nepovede se to. Stejně tak je "fajrjlajna" odolná i proti ostrým hranám. Můžete však také vyzkoušet například všelijaké druhy obuvnických nití (když nebylo k sehnání Nymo, občas jsem s nimi šila, jejich jediná nevýhoda je, že je do korálkové jehly prostě těžko dostanete, jsou silnější a na průřezu jsou kulaté ) a nebo padákové hedvábí (nezkoušela jsem, ale slyšela jsem na něj celkem dobré reference, svými vlastnostmi se podobá Nymu).

Srovnání nejpoužívanějších šicích materiálů

ParametrVlasecMonofilová niťNymo a podobnéS-lonFireline
Cena (přibližně)různá, přibližně od 30 korun/100 metrů a více10 Kč/100m30 Kč/ 60m30 Kč/ 60m350 Kč / 100m a více
Kde koupitSpecializované korálkové obchody a rybářské potřebyKaždá lépe zásobená galanterieSpecializované korálkové obchodyNěkteré pecializované korálkové obchodySpecializované korálkové obchody a rybářské potřeby
BarvyObvykle průhlednáObvykle průhledná nebo černáRůzné barvyRůzné barvy, sytější než NymoObvykle průhledná, kouřová, zelená, dnes už i další barvy
PrůřezKulatáKulatáPlocháPlocháKulatá
PevnostDle sílyNáchylná na přetrženíNáchylná na "prodření" o ostrou hranu nebo prošití, jinak vyrdží všechnoJako Nymo, více se třepíVydrží skoro všechno
Míra "cuckováníHodněHodněSkoro vůbecSkoro vůbecSkoro vůbec
"Tvrdost"Podle sílyStředněMěkká, jako normální nitě na textilTrochu tvrdší než NymoStředně až hodně, podle síly
Průměry a jejich vhodnostMnoho průměrů, dle zamýšleného použitíVíce průměrů, tenší jsou více náchylné k trháníOd 0,05 do 0,4 mm, nejtenší průměry se trhajíVíce průměrů, obecně se zdá silnější než NymoMnoho průměrů, postačí i ty nejtenší
UzlováníObtížné, kvůli tvrdostiRelativně snadnéObtížné, niť kloužeObtížné, niť kloužeRelativně snadné
VyužitíSilnější průměry vhodné jako návlekový materiál nebo pro "šití" bez jehly - například korálkové kuličky, tenší průměry lze využít na šitíDíky nízké ceně a dobré dostupnosti vhodná pro začátečníky, případné "ztráty" nemrzí tak jako u drahých nití, případně tam kde vyžadujete průhlednost nitě a nebo když vám Nymo prostě nevyhovujeVhodná na většinu šitých technikVhodná na většinu šitých technikVhodná na většinu šitých technik, zejména pokud vyžadujete pevnost za každou cenu a používáte korálky s ostrými hranami u dírek.

Jak zvolit barvu nitě?

Dokud jediné, co bylo v ČR k sehnání byl průhledný vlasec nebo monofilka, nebyl toto problém. Jakmile se ale pulty obchodů zaplnily krásně barevnými špulkami, může vás napadnout - a jakou barvu nitě si koupit do začátku a jakou barvu pak zvolit na konkrétní šperk?
Pokud začínáte, je blbost pořizovat si nějaké jó výrazné až "exotické" barvy. Na začátek si pořiďte neutrální barvy, jako je černá, šedá, písková či béžová (s bílou opatrně, je to sice také neutrální barva, ale ve většině korálků působí moc jasně a rušivě. ) a svou zásobu nití můžete dále rozšiřovat dle vašich barevných preferencí.
A když už sedíte nad krabičkou s nitěmi a přemýšlíte jakou z nich vybrat na konkrétní kus, podívejte se na korálky, ze kterých budete šít.
Převažuje nějaká barva nad ostatními co do množství? Pokud ano, vyberte niť podobné barvy.
Jsou některé korálky průhledné? Pokud ano, je žádoucí, aby niť byla v dírkách co nejméně vidět. Chcete-li šít náhrdelník z průhledných a červených korálků, vyberte si červenou či bílou nit a počítejte tím, že v čirých korálcích bude barva nitě jasně vidět.
Jakým stehem budete šít? Každý steh odhaluje jiné množství nitě a na jiných místech. Například u bricku nebo peyotu bude na "hranách" vidět celkem dost nitě. Myslete na to, jak barevné korálky se na těchto "exponovaných místech" budou nacházet.
Když volíte barvu nitě, zkuste mezi výše zmíněnými pravidly najít nějaký rozumný kompromis - barva nitě nemusí přesně odpovídat barvě průhledných korálků či celkovému barevnému ladění výrobku, ale především by neměla působit příliš rušivě.
Ale i u výběru barvy nitě platí vyjímka z pravidla. Pokud se učíte novou techniku, může vám usnadnit práci když si vyberete nit v kontrastní barvě oproti korálkům.

Práce s nití

A kolik si té nitě mám vlastně ustříhnout?

Obligátní otázka na kurzech. A obligátní odpověď zní: Tak aby se vám s tím dobře šilo.
S příliš dlouhou nití se špatně šije, nepohodlně se s ní manipuluje, cuckuje se. Příliš krátkou nit zase musíte neustále navazovat a navazování je věc, která je sice nutná, ale měla by být omezena na nejnižší nutnou míru.
Optimální délka je dle mého názoru někde kolem jednoho metru, ale může se lišit podle toho co šijete. Na jednoduchý peyotový lístek, korálkový korálek či malou obšitou kuličku si vystačíte s polovinou metru, když naopak šijete něco většího, nebojte se "fiknout si" metr a půl, abyste tímto oddálili nutné navázání.
Často se také setkávám z dotazy typu "Jak odhadnout délku nitě na náhrdelník, abych nemusela navazovat?" A obvykle musím tazatele zklamat. Potřebnou délku můžete zkusit přibližně spočítat či si měřit spotřebu při práci, ale zjistíte tak, že na náramek může padnout i více než pět metrů, na náhrdelník více než deset. Manipulace s takovou dlouhou nití by byla mnohem problematičtější než občasné navázání.

Jednoduše nebo dvojitě?

Mám-li mluvit za sebe, dvojitá niť mi na šití korálků opravdu nesedí, hůře se navazuje a omezuje počet možných provlečení jedním korálkem. Nit bych si v 99 % případů připravila pouze jednoduchou, není-li v návodu explicitně uvedeno, že má být dvojitá. Možná ještě u technik jako je holandská/ruská spirála by se o dvojité niti dalo uvažovat (obě spirály obsahují mnoho volných smyček, které by si možná zasloužily trochu zpevnění), ale není to podmínkou.

Co s koncem nitě

Mnoho lidí má tendenci na konec nitě dělat uzlík a nebo dokonce první korálek přivázat ke konci nitě. Těžko říci, asi se jedná o nějaké přežitky z "hadrového" šití. Každé takovéto opatření nám znesnadní práci. Uzlík by musel být moc velký, aby zastavil návlek korálků, a následně by nám znemnožnil další provlékání koncovým korálkem. Pokud uvážete první korálek k niti,tak to bude prostě vypadat strašně, ale strašně blbě, uvidíte niť jdoucí z vnější strany korálku a navíc takový korálek nikdy nedostanete do té polohy, v jaké by se měl pro další šití nacházet. Toto tedy nedělat.
A co dělat? Budete se divit, ale u většiny technik vlastně vůbec nepotřebujete konec niti zajišťovat. Mnoho technik se začíná tak, že navlečete požadovaný počet korálků, posunete je na konec nitě a svážete je či provlečete do "kroužku" - tedy žádně zajištění není nutné. Pokud je zajištění nutné, zkuste na konec nitě nalepit kus lepící pásky, připnout kolíček na prádlo nebo BeadStopper (pevné pružinka vyráběná speciálně pro tyto účely) a nebo tam přivažte korálek, ale nikoliv první korálek z toho, co budete šít, ale jiný, tzv. "zajišťovací" korálek. Jak budete mít ušito, tento "zajišťovací" korálek odvážete a konec nitě zapošijete.
S tímto trochu souvisí otázka jak dlouhý konec nitě nechávat. Většinou je to něco mezi 5 a 20 centimetry, pokud hodláte s tímto koncem nitě ještě pracovat (třeba zapošít, použít na přidání zapínání atd. ) nechte jej raději delší, pokud s ním již manipulovat nehodláte, bude vám stačit kratší. Je dobré takovýto konec ponechat na výrobku tak dlouho, dokud si nebudete skutečně jistí, že už jej nebudete potřebovat (na zapošití, navázání, opravu chyby ... ) To samé platí i u konců, které vzniknou při navazování, ale o tom v další kapitole ;)

Navazování

Navazování nití je sviňárna největší. Bohužel, šít s nití tak dlouhou, aby vystačila na celý výrobek, by byla ještě větší sviňárna, tak raději navazujeme ;)
Na "správném" šitém šperku by nemělo být poznat, kde se nit nastavovala - a nebo by tato místa měla být co nejméně nápadná. Zároveň by toto navazování mělo probíhat tak, aby nijak nekomplikovalo další šití a neodrazilo se na pevnosti hotového výrobku.
nahled_technikyPrvní způsob, který většinu lidí napadne, je udělat suk na obou nitích zároveň. Toto se může zdát být cestou nejmenšího odporu, ale naopak, většinou to bývá cesta odporu největšího, neboť na klouzavých nitích, jako je Nymo, se takovýto uzel bude tak dlouho posouvat, až nakonec povolí. A druhá věc je ta že takovýto uzel bývá celkem velký a dříve nebo později narazíte na korálek s příliš malou dírkou, aby jí tento uzel prošel. A nebo si prošijete niť a násilným protahováním uzlu poškodíte její integritu natolik, že dříve nebo později tato nit povolí taky (a pokud nepovolí niť, povolí korálek s malou dírkou nebo jehla) ... Pokud ale uděláte suk na obou nitích a zatáhnete za oba volné konce, uzlík se posune hned vedle vašeho již hotového šití. Ještě můžete jednou svázat volné a pevné konce a pokračovat dál. Uzlík nebudete muset dále protahovat. Pokuste se jej ale vhodně schovat či zamaskovat.
Další metoda, kterou ve své knize popisuje například Jitka Súsová, spočívá v tom že se nit nenavazuje. Když nit dojde, zapošije se, ukončí a někam dovnitř výrobku se pevně přiváže nit nová, která se protáhne do výchozího místa a pokračuje se v šití dále. Výhoda této metody je zejména to, že vám nikde nezavazí žádný uzel, co by mohl dělat neplechu. Nevýhoda - přijde mi to poněkud zdlouhavé, zejména proto, že po této metodě zbydou dva cancoury nitě, kterých je nutno se nějak elegantní zbavit. Pokud namísto toho nit navážete, můžete pokračovat v šití i s cancoury, většinou se hezky schovají dovnitř korálek.
Poslední variantu jsem se naučila na jednom malém korálkářském sletu od kamarádky Štěpánky a to dračí smyčku. Výsledkem takovéhoto navazování je velmi malý a obvykle i dost pevný uzlík, který ani při protahování malým rokajlem nedělá moc neplechy a oproti zapošívání a navazování nové niti je po chvíli tréninku i rychlejší.
Při volbě způsobu navazování je nutno zohlednit co šijete, z jakých korálků (pokud šijete velkým rokajlem s velkýma dírkama, nějaký větší uzel na niti vás nerozhodí, naopak pokud se budete snažit prorvat velký uzel malým rokajlem, koledujete si o tiché škubnutí, ťukání rozsypaného rokajlu po podlaze a smršť řádně sprostých slov.), kde hodláte niť ukončit (pokud vám třeba dochází nit někde v místech komplikované a husté výzdoby, bude možná lepší zapošít než laborovat s uzlem, pokud šijete nějakou "nosnou" část výrobku jako třeba poutko, je klíčovým parametrem pevnost spoje) a jaké vlastnosti má vaše nit.)
Pokud již končíte vaši práci, důkladně několikrát zapošijte, třeba i na několika místech od sebe a niť ustřihněte. Já obvykle nechávám asi dva až tři milimetry trčet a zapalovačem zatavím konce nitě, aby netrčely a netřepily se (budete-li to zkoušet, buďte opatrní), ale není to podmínkou. Uzlíky můžete také zpevnit bezbarvým lakem na nehty.

Utahování

Řádné utahování nití je jedna z klíčových podmínek pro úspěšné šití, zároveň asi ta nejobtížnější,a to hlavně proto, že na ni neexistuje návod. Chce to čas a praxi, než na to přijdete, ale stejně tu zkusím upustit pár postřehů.
Nejlepší je utahovat hned, postupně, při přidání každého korálku nebo "rundy" korálků, raději nezkoušejte utahovat až po ušití celé řady není vhodné, protože se vám nikdy nepodaří utáhnout tak, jako když utahujete postupně a navíc je to veliký nápor na nit. Pracovní konec nitě je vhodné držet neustále napnutý - já to dělám tak že držím šitý kus v levé ruce a nit napínám jedním z prstů levé ruky. Když přišívám korálek, nit pustím, utáhnu a znovu napnu na prstě. (když budete chtít, ukážu vám to na kurzu ;) a když to budete zkoušet doma, ještě si dejte pozor na to, abyste se tou nití nepořezali - můj malíček by mohl vyprávět ... )
Když si musíte kus vašeho šití přidržet, snažte se držet jenom korálky - pevně, ale opatrně, abyste si někde nedrželi i niť. Pokud je šití tak měkké, že nemůžete ono "utažení" držet v ruce, utáhněte a hned zapošijte - zajistíte si předchozí šití a dál pokračujete "s čistým štítem. Pokud se u utahování bojíte zejména toho, co na to řekne vaše niť, nemějte strach. Utahujte pevně, ale opatrně, dobrá niť to vydrží a pokud to nevydrží, tak to není dobrá niť. Také ale berte v potaz vlastnosti jednotlivých stehů. Třeba peyote steh lze utáhnout do téměř dokonalé tvrdosti, zatímco třeba herringbone nebo síťový steh jsou spíše měkší a pružné. (ale pozor - to znamená že právě u nich musíte utahovat nejpečlivěji. Pokud trochu povolíte u peyote stehu, bude jenom trochu měkší, ale málo utažený herringbone steh bude naopak velice nehezky "rozplizlý"). A proč vlastně utahovat? Správné utahování vám dá lepší představu o struktuře stehu a hodně zvýší pevnost a trvanlivost vašeho výrobku. Schválně, přetrhla se už někdy na vašem výrobku nit? Pokud ano, bylo to buď poblíž místa navazování nové nitě a nebo v místě, kde byl výrobek méně utažen. V takovém místě má šití "vůli", může se pohybovat a každý pohyb niti o hranu korálku může znamenat přetržení.

Když se nit třepí

Pokud používáte nitě typu Nymo, určitě časem zjistíte, že se i takováto niť občas sukuje a třepí. Zejména se s tím setkáte na namáhaných místech, kde se niť dotýká ostré hrany nebo kde se niť zacuckovala, rozcuckovala, vedle uzlíku, v oušku jehly ... Pokud s takovou nití pokračujete i dále, možná se vám nit právě v tomto roztřepeném místě přetrhla.
Pokud zjistíte, že se vám nit v místě šití třepí, je nejlepší s nití okamžitě přestat šít, odpárat kus šití dokud není vypáraní nit "v pořádku" a hned vaší preferovanou metodou navázat novou nit. Třepí-li se nit jen na konci, tak tento roztřepený konec před navázáním nové nitě ustříhněte.
Pokud se vám nit třepí po celé délce či na více místech najednou, aniž by k tomu byl zjevný důvod, máte zřejmě špulku s vadnou nití.
Nit můžete předem ošetřit použitím takzvaných "kondicionérů na nitě" (překlad z obvyklého anglického názvu, ), obvykle to jsou produkty na bázi vosku (nebo vosku podobné substance), které ulpí na niti, vyrobí na ní hladký povrch, zabrání třepení a cuckování.
Já jsem pro tyto účely občas použila nejbližší svíčku, ale nedávno jsem si objednala Thread Heaven a jsem velice spokojená. V zahraničí jsou tyto pomůcky běžně k sehnání a zmínka o něm se vyskytuje ve spoustě šicích návodů. U nás jsem ho našla tu u vyšívaček, takže pokud jej chcete vyzkoušet a nechce se vám objednávat ze zahraničí, máte možnost ;)

O jehlách

8. srpna 2012 v 16:34 | http://gianelle.beadforum.cz/clanky/siti_teorie.php
Další věc, kterou si určitě kupte, je jehla na navlékání korálků. Není to podmínkou - existují techniky, ke kterým jehlu nepotřebujete a vystačíte si se silnějším vlascem, na který přímo navlékáte. Je to ale ohavná drbačka vhodná leda tak na občasné blbnutí s RAW stehem z velkých korálků, myslíte-li to s šitím vážně, tak si jehlu pořiďte -a pořiďte si jich hodně...
Můžete zkusit šít obyčejnou jehlou, ale budete celkem dost omezeni velikostí korálků. Klasická jehla má příliš velký průměr a velké očko a tím pádem se nedá protáhnout dírkou u drobnějších korálků. Je na čase pořídit si speciální jehlu na korálky. Měla by se dát koupit v každém specializovaném obchodě s korálky nebo v lépe zásobené galanterii. Obvykle bývá delší a tenší než obyčejné jehly a mívá podstatně tenší očko. Bude chvilku trvat než se do něj trefíte s nití. Jakmile se vám to povede, můžete si nit k jehle jedním součkem přivázat. (Není to tak velký problém jako u šití textilu a může vám to ušetřit hodně vztekání s vyvlečenou nití. Chcete-li takovýto souček rozvázat, uchopte očko jehly mezi prsty a jehlou posouvejte tam a zpátky, asi o dva milimetry - uzlík se "sám" rozváže.)
Jo, pokud při práci jehlu ohnete nebo zlomíte, jen žádnou paniku. Jehly jsou holt tenké a to se prostě stává. Vzhledem k jejich ceně to ale není žádná tragédie (jeden kus stojí asi od dvou do třiceti korun, záleží na vlastnostech, výrobci a typu jehly, já jdu většinou po těch nejlacinějších, páč sama zruším asi tak pět jehel měsíčně a na kurzech jsou "ztráty" ještě větší ;)). A ještě něco ... žádná korálková jehla nemá tupý konec, má jen konec, který je o trochu míň ostrý než ten druhý. Dejte pozor na drobné "úrazy", u šití jsou na denním pořádku.
Co se průměrů a délek jehel týče, máte na výběr z mnoha variant, výběr už potom záleží na tom co šijete, z čeho a jaké jsou vaše osobní preference. Tenší jehly jsou náchylné na zohnutí a občas si budete myslet že snad ani nemají očko (nebojte, mají - pokud jste tedy nenarazili na defektní kus, ale na ten jsem já osobně narazila maximálně dvakrát při těch několika stech jehlách co mi prošly rukama), na druhou stranu je protáhnete i malým rokajlem. Silnější jehly se na druhou stranu příliš neohýbají (o to častěji ale lámou ;) ) a snáze se navlékají, problém ale může nastat u malého rokajlu, kterým se nepodaří protáhnout silné očko některých jehel. Obvyklá délka korálkové jehly je kolem pěti centimetrů, seženete ale i jehly kratší než čtyři centimetry, ale na druhou stranu i kusy delší než 10 centimetrů. Deseticentimetrová jehla je parádní věc, ale na šití není úplně vhodná, neboť její délka by nám znesnadňovala práci. Využijete ji ale třeba při práci na stavu nebo na navlékání dlouhých šňůr. Na běžné šití se hodí všechny jehly v délce kolem pěti centimetrů. Tak jako tak, je vhodné udělat si skutečně široký arzenál všech druhů jehel, na které při svých korálkových toulkách narazíte - pak vás nezaskočí malý rokajl ani příliš silná nit. Já osobně preferuju silnější a kratší jehly, ale v případě potřeby jehly často měním - a to i v rámci jednoho výrobku
V lépa zásobených obchodech se můžete setkat i s následujícími "specialitkami" - první z nich je jehla, která má očko po téměř celé délce. Výhoda - nesrovnatelně snazší navlékání nitě, snadno do jehly dostanete i silnější nitě. Nevýhoda - tato jehla má oba konce ostré - ne že by to byla nějaká novinka, ona prakticky žádná korálková jehla nemá tupý konec, ale toto má oba konce explicitně ostré. Dále jsem v korálkovém obchodě potkala jehlu, která měla dokulata zahnutý ostrý konec a délkou přesahovala deset centimetrů. Na toto bacha, s tím se nešije, to se používá na navlékání na takzvaném "bead spinner" - to je mistička s korálky, která se otáčí a když do ní ponoříte takovou jehlu, korálky na ni defakto samy nalezou - je to parádní zlepšovák, mrkněte na to na youtube a uvidíte, že není problém si to vyrobit i svépomocí. A poslední taková celkem obvyklá specialitka je "kroucená jehla" - vypadá to jak teňoučký, zkroucený drátek, má buď kulaté nebo tzv. sklopné očko a pozor - toto je jediný druh jehly co nemá ostrý konec. Je to ukrutně měkké a nepočítejte s tím, že to zachováte v rovném stavu. Kdybyste s tím chtěli šít celý výrobek, asi se u toho parádně navztekáte a občas - když je potřeba někam silou prorazit - to ani nepůjde. Co je na této jehle ale parádní je to, že projde skutečně sebemenší dírkou. Pokud tedy zápolíte s českýma 16/o či tence vrtanými perlami a minerály, tak toto je s největší pravděpodobností vás nový spojenec.

O korálcích

8. srpna 2012 v 16:33 | http://gianelle.beadforum.cz/clanky/siti_teorie.php

Rokajl

Výchozí surovinou pro šité šperky jsou samozřejmě korálky, takzvaný rokajl, hezky česky se takovým korálkům říká "perličky", anglicky "seed beads". Jedná se o takové ty nejtypičtější skleněné korálky, se kterými se můžete setkat. Mám sto chutí napsat "nejlevnější", ale není to vždycky pravda. Obyčejné druhy rokajlu patří skutečně mezi nejlevnější korálky vůbec, ale na druhou stranu se můžete běžně setkat s luxusními korálky, jejichž cena se pohybuje až v desítkách korun za pouhý gram.
Jednotlivé druhy rokajlu se od sebe liší cenou a především kvalitou (kvalitou tady myslím zejména pravidelnost korálků, trvanlivost povrchových úprav a "zmetkovitost"). Pokud chcete rokajl jen navlékat, většinou vám postačí i nižší kvalita. Pokud ale chcete vyzkoušet některé šité techniky, kupte si raději kvalitní a pravidelné korálky.

Čína, Česko, Japonsko?

Nejčastěji se zřejmě setkáte s čínským rokajlem. Má jednu výhodu a tou je poměrně dobrá dostupnost, nízká cena a velmi široká barevná škála. Když se na něj ale podíváte zblízka, uvidíte že jednotlivé korálky se od sebe liší tvarem i velikostí. Proto je čínský rokajl nevhodný na většinu šicích technik (ale nebojte, ukážeme si i techniky, kde využijete i sebenepravidelnější rokajl). Dejte si ale také pozor na stálost barev. Jedná se o nejlevnější rokajl na trhu, za 10 gramů zaplatíte v korálkových obchodech mezi třemi a šesti korunami.
Český rokajl již bývá znatelně kvalitnější, ve zkratce řečeno, nabízí nám celkem ucházející kvalitu za velmi rozumnou cenu. I mezi českým rokajlem ale můžete narazit na nepovedené várky, takže než se pustíte do nakupování, korálky si velmi dobře prohlédněte. Cenově se může pohybovat ve velmi širokém rozpětí, od 4 korun za 10 gramů až po 20 korun za stejné množství (zejména u atypicky tvarovaného rokajlu a exkluzivních povrchových úprav).
Rokajl se také vyrábí v japonsku a jeho výrohou se zabývají například firmy TOHO, Miyuki, Matsuno a Mill Hill. Od předchozích druhů se liší především pravidelností, ale i tvarem a průměrem dírky. Korálky obsahují minimum zmetků, navzájem se od sebe liší jen velmi málo, obvykle je stálobarevný a velké dírky umožňují mnohonásobné protažení jehly a nitě i u nejmenších velikostí. Na většinu šitých technik je ideální. Dá se sehnat v mnoha zajímavých barvách a povrchových úpravách, které u našeho nebo čínského rokajlu nejsou obvyklé. Stejně tak se obvykle můžete dopátrat toho jakou velikost, barvu či tvarovou variantu máte a případně dle potřeby dokoupit, na stránkách výrobců obvykle najdete vyčerpávající tabulky a přehledy. Co se ceny týče, "obyčejný" kulatý japonský rokajl pořídíte přibližně za 20 - 40 korun 10 gramů a ceny jdou pak výše v závislosti na povrchové úpravě, cena za rokajl se zajímavou povrchovou úpravou může dosahovat až desítek korun za gram (Například TOHO Treasures Metallic-Silver na koralky.cz za cenu 55 korun za gram, MIYUKI Beads Delica Gold 24Kt Plated 11/0 v obchůdku Okta za 184 korun za 5g balení) Nevýhodou japonského rokajlu je stále ještě relativně malá dostupnost na našem trhu. Počet obchodů kde můžete "japonce" sehnat se ale rapidně zvyšuje - doby kdy byl japonský rokajl exkluzivním a nedostatkovým zbožím je ta tam a pár druhů japonského rokajlu najdete v téměř každém drobném obchůdku s korálky. Sortiment v několika specializovaných e-shopech je sice velmi široký, ale pořád ještě ani zdaleka nedosahuje stejné šíře jako u zahraničních prodejců.

Velikosti

nahled_technikyDalši parametr který se u rokajlu sleduje je velikost. Rokajl můžete zakoupit v mnoha velikostech, největší z nich mají ve směru dírky délku kolem jednoho centimetru, ty nejmenší mohou být i menší než milimetr.
Ve slušných kruzích se velikost rokajlu vyjadřuje jako počet korálků, které se vejdou do jakési "základní jednotky" (z historie víme, že touto základní jednotkou byl jeden palec, dnes už tu míru bereme spíše s rezervou) - tedy pokud návlek o délce cca jednoho palce bude obsahovat 11 korálků, mají korálky velikost 11/0. Tedy čím větší číslo, tím menší jsou korálky.
Ve většině českých obchodů se ale s tímto značením nesetkáte - u nás se setkáte spíše se značením velikosti v milimetrech, ale ani to není pravidlem, někteří prodejci si vystačí slovy jako "drobný" nebo "větší" a zejména v kamenných obchodech se občas velikost neznačí vůbec. Obvykle to není žádný problém, ale existují techniky, kde veškerý efekt stojí a padá s použitou velikostí rokajlu. Úspěšnost obšití kabošonu závisí nejen na vaší šikovnosti, ale zejména na vhodné volbě velikostí korálků a pokud budete šít límec "Rainbow Collar" z knihy Basic Beadweaving - Herringbone Stitch, musíte bezpodmínečně dodržet nejen velikosti, ale i typy rokajlu uvedené v návodu, jinak nedosáhnete takového průměru límce, aby se vůbec dal nosit kolem krku a nekrabatil se. I pouhá záměna českého rokajlu za japonský může v tomto případě způsobit velmi nežádoucí efekt. V té samé souvislosti bych mohla uvést i Celliniho spirálu. Návod sice neurčuje jaké velikosti přesně použít, ale čím větší je rozdíl mezi velikostí největšího a nejmenšího použitého rokajlu, tím je spirálový efekt výraznější.

Jakou velikost si vybrat když s šitím začínáte? Jó, to je těžká otázka. Za obecně "nejuniverzálnější" velikost považuju 11/0, což by mělo odpovídat velikosti kolem 2,2 mm. Na druhou stranu naprostým začátečníkům doporučuju používat spíše větší rokajl (8/0, což odpovídá asi 3 mm, případně větší), pohodlněji se s ním pracuje, dovoluje vám se snáze seznámit s technikou, struktura šití je lépe viditelná a líp se hledají chyby. Pokud se pouštíte do techniky, kde potřebujete dvě dostatečně rozdílné velikosti, použijte osmičky a jedenáctky. Menší rokajl než 11/0 začněte používat až v době, kdy si budete jisti tím, že ovládáte základní techniku, dříve by vám tahle drobotina působila jen problémy.
K velikostem mě napadá ještě jedna věc - korálky, které mají "papírově" stejnou velikost, ale jsou od různých výrobců, nemusí mít stejné fyzické rozměry. Například Miyuki Delica a TOHO Treasures se sice oba dají sehnat ve velikosti 11/o, ale po důkladném proměření zjistíte že se od sebe o nějakou tu desetinu milimetru liší. Proto se třeba nedoporučuje kombinovat Delicy a Treasures v jednom výrobku (není to "až tak", sama bych mohla z galerie vytáhnout spousty příkladů, kde jsem se tohoto "prohřešku" dopustila bez následků, mohla bych ale taky vytáhnout příklady kde se mi toto kombinování trošku vymstilo) Každopadně tento fakt berte na vědomí a vzpomeňte si na něj zejména při technikách náročných na kvalitu a pravidelnost korálků (náramky šité peyote stehem, geometrické útvary ... )a nebo až se budete snažit z velikosti zadané číslem spočítat velikost v milimetrech. Existují na to sice převodní tabulky, ale mezi různými výrobci můžete odhalit drobné rozdíly.

Tvary

Tvary rokajlu vychází z technologie jeho výroby -sekání skleněných tyčí a jejich následného "zatavování". Nejběžnější rokajl má kulatý tvar - ale pozor, není kulatý rokajl jako kulatý rokajl. Pokud porovnáte například český a japonský kulatý rokajl, dojdete k tomu, že český rokajl je ve směru dírky trochu více zploštělý, zatímco japonský rokajl má rozměr ve směru dírky zhruba stejný, jako je jeho průměr, působí tedy více hranatě. Na toto myslete hlavně ve chvíli kdy oba druhy rokajlu kombinujete
Dále se v návodech často setkáte s rokajlem označovaným jako "Delica" - tento rokajl má tvar válečku, jeho rozměr ve směru dírky odpovídá průměru. Šití z takového rokajlu vypadá velmi kompaktně, působí skoro až ne-šitým dojmem. Typickými zástupci tohoto druhu jsou korálky Miyuki Delica a TOHO Treasures nebo TOHO Aiko.
Následuje mizerný ASCII-artový nákres, zleva český rokajl, japonský kulatý rokajl, Delica/TT/TA
     -----|---|-----        ---|--------|---      ----|--------|----
/ | | \ / | | \ | | | |
| | | | | | | | | | | |
| | | | | | | | | | | |
\ | | / | | | | | | | |
-----|---|----- \ | | / | | | |
---|--------|--- ----|------ -|----
Celkem běžný je také sekaný rokajl. Většinou jej najdete označen jako "dvoukrátky" - sekaný rokajl o šestiúhelníkovém průřezu, případně "čípky" a "tyčinky". Dvoukrátky jsou ve směru dírky asi stejně velké jako v průměru, ale raději počítejte s tím, že délky jednotlivých korálků se mohou lišit, u čípků a tyčinek je velikost ve směru dírky podstatně větší, může dosáhnout až 3 centimetrů při průměru kolem 2 milimetrů. Dají se použít na vybrané šicí techniky, ale jsou velmi křehké a často mívají ostré hrany, které vám mohou připravit nemilé překvapení v podobě přeříznuté nitě. Dlouhé tyčinky se tradičně používají k výrobě vánočních ozdob - sice to není čistokrevná šicí technika, ale k šití má velmi blízko.
Dále se můžete celkem často setkat s dalšími druhy podobného rokajlu, který se liší tvarem průřezu, můžete mít šestiúhelníčky, trojúhelníčky, čtverečky, obdélníčky a čert ví co ještě ... naše korálky mají obvykle vlastnosti srovnatelné se sekaným rokajlem, vlastnosti japonských jsou potom více podobné Delicám.
Závěrem bych ještě zmínila několik atypických druhů rokajlu. Prvním jsou takzvané mašličky, také známé jako "farfalle" nebo "infinity" a jak název napovídá, mají tvar kulaté mašičky s dírkou uprostřed. Dají se využít i při šití, ale ne ve všech technikách, nejlépe vypadají v obyčejném návleku - skládají se přes sebe do pravého úhlu a vytváří vskutku zajímavý efekt. Dalším druhem je rokajl s dírkou mimo střed, taky známý jako "kapičky", japonští výrobci je označují výrazem "magatama", který původně označoval rituální japonské korálky kapkovitého tvaru (ale s kapkovitým rokajlem toho měly pramálo společného). Magatamy využijete zejména na dozdobování vašich šitých dílek nebo do freeformu. A moje oblíbené jsou takzvané "šarlotky", což je klasický kulatý rokajl s náhodně vybroušenými ploškami. Podobně vypadají takzvané "tříkrátky", což jsou zase broušené trubičky (na první pohled mohou připomínat miniaturní ohňovky)
Zajímavou novinkou je také dvoudírkový rokajl - což je - zcela jednoduše - rokajl se dvěma dírkami. Zástupci jsou například Miyuki Tila (ve tvaru plochých čtverečků) nebo Twin od Preciosy (tvar podlouhlých "olivek").

Barvy a povrchové úpravy (a malý jazykový koutek)

Tak tady se můžete skutečně vyřádit. Od klasických "plných" barev přes korálky průhledné, bez průtahu, s průtahem, matné, listrované, s pokovem ... Vezmeme to hezky po řadě - u klasických neprůhledných, lesklých, plných barev snad není co řešit. Je to prostě klasika, která se využije vždycky. Nakupujete-li v zahraničí, klíčové slovo je "opaque". Další klasikou je rokajl z různě barevného průhledného skla. Některé jsou čistě průhledné (angl. "transparent"), jiné jsou vybaveny takzvaným "průtahem" - je to barva nanesená dovnitř dírky, nejčastěji se setkáte s kombinací "barevné sklo + stříbrný průtah", případně "čiré sklo + barevný průtah" a občas - zejména u "japonců" potom "barevné sklo + barevný průtah". V angličtině se zaměřte na slovo "lined", např. korálky označené jako "silver lined" mají stříbrný průtah, "white lined" zase znamená bílý průtah.. Zejména u lacinějších čínských korálků a obecně u všech ne-kovových průtahů se vám ale může stát, že se při nošení či už při šití tento průtah odře (vzpomínám na krásné "bouřkově" modré korálky s černým průtahem, navlekla jsem je na lanko a za týden bylo po průtahu ... )
Ať už je sklo průhledné či "plné", pořád nám zbývá velké množství povrchových úprav.
Můžeme volit mezi klasickým lesklým provedením či matným povrchem - já osobně radši ty matné ;)
Matné i lesklé korálky mohou být zdobeny tzv. listrem, amatérsky řečeno je to průhledná vrstvička na povrchu korálku, která vytváří jednobarevné (můžete se občas setkat s popisem jako třeba "perleťové" nebo "pokovené", v angličtině "lustered", může být specifikována barva, např. "gold lustered") či duhové odlesky (občas se setkáte s názvem jako "aurora borealis" nebo pouze AB, případně "rainbow" v anglických materiálech. Existuje ale ještě mnohem více speciálních povrchových úprav, jako třeba marea, vitrail atd... Podrobně je tu dnes rozebírat ale nebudeme - nám bude stačit, že některé korálky prostě mohou mít povrch s duhovým či kovovým leskem.)
Zvláštní povrchovou úpravou je tzv. "ceylon" - český ekvivalent k tomu není, ale vzhledově by se daly popsat jako "perleťové". Pozor, i tyto korálky se dají sehnat i v matné variantě a pak moc perleťově nevypadají. Obvykle mívají pastelové barvy a trochu sytěji barevný průtah.
Zcela zvlášť pak stojí takzvané "irisy" - původně toto slovo označovalo měňavou barvu která přechází od modré k fialové - podobně jako barva květů kosatce - irisu ;), ale s postupem času se toto označení začlo používat i pro jiné "měňavé" barvy, a tak tedy máme třeba modrý, fialový, zelený nebo hnědý iris. Obvykle jsou kovově lesklé, ale vzácně se setkáte i s matnými. Jo, a ještě exkurs do jazykového koutku, pokud uslyšíte korálkářku, jak se baví o "masařkách", tak většinou nemyslí ty přerostlé mouchy, ale tyto měňavé irisové barvy, anglicky mluvící si vystačí se slovem "iris" nebo "metallic".
Moje srdeční záležitost je povrchová úprava zvaná "travertin" - tyto korálky mají přes nějakou svou základní barvu jakési mapy (obvykle v šedo-černo-hnědo-zelených odstínech) a napodobují tak vzhled kamene. V zahraničních obchodech jsem se s nimi nesetkala, ale předpokládám že požadované anglické klíčové slovo by mohlo znít "marbled" neboli "mramorované"
Úplně na konec povídání o povrchových úpravách si dáme ty, kterým je nejlepší se vyhýbat a ještě si řekneme jedno dosti temné tajemství skleněných korálků ...
Většina kvalitních korálků je vyrobena přímo z barevného skla, kdy je barva obsažena přímo ve skleněné hmotě. Pro dosažení zajímavějších barev se ale často aplikuje vrstva barvy na povrch "obyčejných" čirých, bílých či černých korálků Tyto korálky často zaujmou svou výraznou barevností, která jim ale obvykle dlouho nevydrží. U některých takovýchto korálků vám může barva slézt už při samotné práci či při nošení (vlivem potu, chemikálií či mechanického ošoupání), případně i samovolně, působením vlhkosti a přímého slunečního světla To samé se týká i většiny korálků kovového vzhledu. Vypadají úžasně, ale jejich krása nemá dlouhého trvání. Neplatí to ale vždy. "Irisové" korálky mají také kovový vzhled a barva se z nich neodírá, matné pokovené korálky obvykle mají obvykle větší výdrž než lesklé, japonský rokajl vydrží o něco více než náš (ale i japonci barví jenom po povrchu a dokonce na svých webech zveřejňují seznamy barev korálků, které by mohly takto ztratit barvu či lesk) a navíc právě od japonců seženete i korálky se speciálními úpravami Duracoat nebo Permanent Finish, které jsou ještě odolnější (ale také dražší a těžko k sehnání)
Pokud už ale máte tyto "zlobivé" barvy doma, můžete je zkusit zachránit třeba uměleckým fixativem ve spreji, ale nejjistější bude zpracovat je do předmětů, které nebudou nošeny přímo na těle a nebudou vystavovány působení vhlkosti, světla, chemikálií a potu (dekorační předměty do domácnosti, vánoční ozdoby), předmětů dočasného charakteru (dárkové balení) a nebo si tyto korálky schovejte až se budete učit novou techniku a nebudete si chtít plýtvat ty "dobré".

Chcete-li se na jednotlivé druhy rokajlu podívat, doporučuju některé e-shopy, které uvádím na stránce s odkazy, no a nebo mrkněte na e-katalog firmy Preciosa Ornelapro představu toho co se dělá u nás.

Nejen rokajlem živ je člověk

Pro začátek vám bude určitě stačit jen rokajl. Pokud se u vás projeví typické příznaky závislosti na šití, budete toho skla (a jiných materiálů) potřebovat poněkud více. Začla bych s drobnými (3-6 mm) ohňovkami a mačkanicemi, které využijete jak přímo při šití, tak na dozdobování. Taky nic nepokazíte kapkou "šutérků" - zlomky minerálů dokážou udělat divy, ovšem jak už zde padlo - pozor na ostré hrany. Stejně využijete i jiné drobné korálky z přírodních materiálů - dřevo, perleť, mušle, pravé perly, ale také větší korálky, například kuličky na obšívání. Neobejdete se ani bez kovodílů, alespoň náušnicové háčky budete potřebovat určitě (zapínání u náhrdelníku a náramku si můžete také ušít z rokajlu, ale máte-li raději kov, pořiďte si, pokud možno mohutnější, zajímavá zapínání, zakončovací kaplíky, ketlovací jehly a spojovací kroužky)

Kabo... co?

A samozřejmě se neobejdete ani bez nějakých větších kousků, které dodají vašemu šperku šmrnc. Los Americanos jim říkají "focal components" a mě právě nenapadá žádný dostatečně rozumný český ekvivalent - snad tedy "ústřední komponent" ale to mi zase moc připomíná "ústřední výbor KSČ", takže vyhlašuju konkurz na nějaký rozumný český název, za kterým by se mohly skrývat například přívěsky, velké korálky jakéhokoliv tvaru, donuty (kulaté placky s dírkou uprostřed), mugle a kabošony (bižuterní kameny s vypouklou přední a plochou zadní stranou, nemají dírku, obšívají se, našívají na filc a nebo zasazují do kovu), broušené skleněné kamínky ale i zajímavé knoflíky a pro mě za mě třeba i zajímavý plochý šutr co jste našli na výletě do hor nebo i na parkovišti před Kauflandem, vlastnoručně uřezaný kousek dřeva s hezkou kresbou nebo kus vyřazené elektroniky - zpracovat lze skutečně všechno. Komponenty si můžete také sami vyrobit, třeba z kovu, kamene, polymerové hmoty nebo křišťálové pryskyřice. A zkuste taky občas navštívit prodejny s hotovou bižuterií, supermarkety nebo řetězce s módním zbožím. Některé obchody prodávají třeba poškozenou bižu z reklamací za pár korun nebo levně vyprodávají loňskou módní kolekci a nečekaným zdrojem materiálu se vám mohou stát i regály supermarketů se zbožím "vše za 30 korun" nebo asijské tržnice. A skutečné skvosty zaručeně najdete v bazarech a starožitnictvích, ať už kamenných nebo těch online.

Spotřeba?

Jedná se o jednu z takzvaných "často kladených otázek", na kterou ale ve většině případů neexistuje uspokojivá odpověď. Tou otázkou je: "Kolik ještě korálků budu potřebovat na dokončení tady tohoto výrobku".
Je to zrádná otázka a odpověď je ještě zrádnější. Můžeme se pokusit o přibližný odhad, ale pamatujte že tato "spotřeba" se může lišit s délkou náhrdelníku, typem korálků, použitým stehem ... Pokud si nakupujete korálky na jeden konkrétní výrobek, vždycky raději vezměte korálků o něco více. Je to asi totéž jako když kupujete tapety, obkladačky nebo vlnu na svetr. Další "dávka" již může mít trochu jiné vlastnosti ... a nebo nemusí být k sehnání vůbec. Zbylé korálky můžete využít na jiný výrobek, prodat, vyměnit či darovat. Chybějící korálky vám obvykle jenom zkomplikujou život.
Chcete-li ale přibližný odhad, tak snad poslouží následující data:
"Obyčejný" obšitý šutr na tenké dutince váží i s komponenty asi 30-60 gramů (v tom je ale započtena i váha kamene a komponentů)
Freeformový náhrdelník může vážit od 50 gramů i do několika set gramů, podle toho jak moc se "rozjedete"
Na pár obšitých rivolek či podobně malých kabošonků vám postačí přibližně gram korálků v každé velikosti
Jednodušší prstýnek ušijete asi z dvou až tří gramů japonského rokajlu.